Jak z nápadu vznikla kniha Soplík Lolík
Lolík se narodil ve městě, kde působilo mnoho slavných slovenských spisovatelů. Pyšně zde stojí Matica slovenská a na Národním hřbitově leží Kukučín. V tomto městě jednoho listopadového rána se na svět podíval i on. Nenápadný, obyčejný, rozložený na palete, surfoval si na obálkách s jeho typickým úsmevom. Rovno z tlačiarní sa zviezol na besedu do Centrálnej Turčianskej knižnice, kde zaujal.
Jak vznikl odvážný nápad vydat knihu o soplíkovi? Pritrafil sa. Tak, ako sa pritrafí nádcha. Jednoho kreativního dne, kdy jsme fotili obrazovou přílohu do pohádkové knížky Víla ze šatôčky, jsem poznala Miloša Pavlovica z Cistynos.sk. Možná z legrace, možná napůl vážně, padla poznámka, jestli bych neuměla napsat pohádku o hygieně nosu. Uměla jsem a Milošův nápad mě docela potěšil. Později jsem na něj zapomněla.
Asi o mesiac prišla správa. „Ahoj, napísala by si tú rozprávku o čistení nosa?“ Domluvili jsme se na schůzce, abychom si ujasnili vzájemné představy. Chtěli jsme motivovat děti, aby se nebály smrkat, používat nosní kapky a odvážily se i nos vyplachovat. To, že z nápadu vznikla hmatateľná voňavá knižka, je nadplán nad všechny nadplány. Na prvním setkání jsme mluvili o elektronické verzi. Pohádku jsem dokončila k oboustranné spokojenosti za dva týdny a začali jsme přemýšlet o ilustrátorce. V té době jsem měla zánět dutin. Prací na pohádce o soplíkovi jsem si Lolíka přivolala. Janka Luptáková, kamarádka, dokončovala ilustrace k naší společné knížce Víla ze šatôčky a druhou osobou, se kterou jsem v minulosti na knížce spolupracovala, byla Ráczová Noémi. Ta měla také plné ruce práce s jinými knížkami a projekty. Noémi nám poslala pár skic od jej šikovných študentov, až jedného dňa načrtla Lolíka aj ona. Jednomyslně jsme poznali našeho hrdinu a Noémi se navzdory svým povinnostem rozhodla pohádku ilustrovat. Čím víc jsme přemýšleli o tištěné verzi, tím víc jsme byli přesvědčeni, že to je správná volba.
Náš tým zastřešil hlavní partner v čele s Alenkou Vytřísalovou z portálu EDUAL a bylo jasné, že z pohádky bude kniha. My čtyři jsme se sladili. Věřím, že mohu za všechny napsat, že jsme se při tvorbě pohádky nesli jako čtyři vlny, které si hrály se slovy, ilustracemi a nápady. Knihu jsme dokončili snadno a hravě. Noémi si v procesu finalizace stihla odskočit pro cenu veřejnosti za nejlepšího učitele Slovenska a dokončila další dvě pohádkové knížky. Při finalizaci ilustrací chytila dutiny i Noémi. Druhá symbolika, jak se Lolík objeví, když na něj příliš myslíte, nebo naopak, když ho vůbec nečekáte. Měli jsme ho v hlavě čtyři měsíce. Tolik času uplynulo od dopsání pohádky až do chladného listopadového rána, kdy Lolík opustil martinské tiskárny. A věřte mi, že všichni velcí spisovatelé na národním hřbitově kdysi Lolika osobně znali, jen ještě nevěděli, že za 100 let si naše čtveřice dovolí o něm vydat knihu. Lolík se nezabývá původem, věkem ani zásluhami člověka a minimálně jednou za rok dopřeje každému z nás více hygienických kapesníků.
Děti jsou otevřené všemu, co je zajímá, a proto se mohou prostřednictvím naší pohádky naučit spoustu věcí. Bez radosti to nejde, pokud chceme být šťastní a věřit v to, co děláme. Tato pohádka byla pro nás velkou radostí. Věřím, že ji pocítíte i vy.
P.S. Maminky, nepřemýšlejte moc nad nudlemi :) Berte je s nadhledem a uvidíte tu změnu!
Autorka textu: Zuzana Kubašáková
Ilustrace: Noémi Ráczová