Jak jsem si poprvé vypláchla nos

Málem jsem se utopil! Je to jako skočit do bazénu a zhluboka se nadechnout. Ale s každým skokem to bylo lepší a lepší a teď skáču a funím samou radostí. Pocit po opláchnutí je nepopsatelný. Začnu pěkně od prvního skoku.

Vyplachování nosu není žádná novinka. Je to prastarý způsob, jak si vyčistit nos a odstranit tak hrubé nánosy a nečistoty z nosní sliznice a dutin. Tam se také v hojné míře vyskytují viry a bakterie. V józe má čištění nosu další význam - účinně se masírují reflexní body v nose, čímž se zvyšuje odolnost nosní sliznice proti patogenům. Kromě toho se harmonizuje činnost nervového systému a odstraňuje se napětí z obličeje.

Výsledkem je velmi příjemný pocit dokonale čistého nosu. Pokud si zvyknete zvlhčovat nosní sliznici přípravky s mořskou solí nebo Vincentkou, znásobíte účinky stokrát a získáte pocit, který zažíváte po výplachu. Úžasné!

Nejsem jogín, a přesto jsem byla unešená. Žiji doma se dvěma malými dětmi, které si denně nosí domů bacily ze školky. Často je trápily soplíky a nás dospělé také. Točily se nám doma jako na kolotoči a já se jednoho dne rozhodla, že se s nimi rozloučím.

Začala jsem tím, že jsem to chvíli zkoušela sama na sobě a pak zapojila další členy rodiny. Hledala jsem co nejméně invazivní a „uživatelsky přívětivý“ nosní výplach. Četl jsem o konvičkách, o lidech, kteří jen inhalují slanou vodu, o procesech s tím spojených. O soli, kterou si musím koupit. Dozvěděl jsem se, že není sůl jako sůl. Pro mě dosud existovala sůl kuchyňská a mořská, ale překvapivě je těch solí hodně.

Po prohledání internetu a rozhovorech s lidmi v mém okolí jsem narazila i na nosné sprchy v podobě snadno stlačitelných lahví Neilmed s jednoduchými předem připravenými sáčky se solnou směsí. Uf, to mě hned oslovilo - jedna lahvička a hromada jednorázových sáčků. Klikla jsem, objednala, přišlo to.

A šlo se testovat. Prohlédla jsem si balení, přečetla si, co výrobce uvádí v příbalovém letáku. Vypadalo to jednoduše a bezbolestně. Tak jsem otevřela jednu směs. Je to opravdu takový malý sáček, se směsí na přípravu fyziologického roztoku. Píše se tam, že složení je jako slzy, že výplach by neměl štípat ani bolet, že jen proteče nosem a vyplaví vše, co tam nemá být. Tak se na to podívejme!

Jak se to tedy dělá?

1. Naplnila jsem 240 ml lahvičku teplou vodou. Psalo se, že teplota vody by měla být jako teplota těla, tedy 36,5 stupně, tak jsem to zhruba zkusila namíchat, naplnila láhev vodou až po okraj a celý sáček do láhve nalila. Protřepala ji.

2. Vysmrkal jsem se obvyklým způsobem do kapesníku, abych ho měl čistý a připravený k opláchnutí.

3. Naklonil jsem se nad umyvadlo, otevřel ústa a nadechl se. Dýchal jsem ústy jako pes, nezadržoval jsem dech. Přišlo mi to docela legrační, ale bral jsem to jako fakt.

Musíte mít otevřená ústa, údajně z toho důvodu, aby vám voda, která vám teče nosem, nestékala do krku, ale druhou nosní dírkou ven. Když jsem si to představil, přišlo mi to docela scifi, ale čekal jsem na výsledek.

4. Jen jsem jemně zmáčkla láhev, jinak dost citlivou na tlak prstů, a teď voda stříkala ven (tak jsem ji raději jen držela a už nemačkala :) ) Přiložila jsem ji k jedné nosní dírce, ale dýchala jsem stále ústy. Mačkala jsem „tak normálně“ ani silně, ani moc jemně a roztok si pomalu razil cestu nosem výš a výš, až se otočil a začal se opravdu, ale opravdu vracet druhou nosní dírkou do umyvadla. To moje scifi byla realita!

Naše Hannah (4,5 roku), když si poprvé vyplachovala nos, vlastně to dělá dodnes, musí zavřít umyvadlo, aby viděla, jaké „krokodýly“ jí z nosu vylézají. Vždycky jsme v němém úžasu, co všechno tam má, i přes počáteční vysmrkání nosu do kapesníku.

5. Jakmile se dostanete do fáze, že do té jedné nosní dírky už nemůžete dát žádný roztok, lahvička už nejde zmáčknout, takže jedna nosní dírka je nyní volná. Lahvičku na chvíli odložíte, protože v druhé nosní dírce na vás stále čeká ½ objemu roztoku. Zbývající roztok, který nevytekl z nosu, vyfouknete do kapesníku.

6. Postup opakujete s druhou nosní dírkou naprosto stejným způsobem, tj. otevřete ústa, dýcháte ústy a zbytek roztoku vháníte do druhé nosní dírky, dokud z ní nevychází žádný vzduch, vzduch v nose již nepotřebujete.

7. Roztok, který se nedostal do nosní dírky, opět vyfoukněte do kapesníku a máte hotovo! V lahvičce může zůstat trochu roztoku, ten jsem vylila do umyvadla s pocitem dobře vykonané práce.

8. Po několika minutách jsem měl stále pocit, že mi roztok stéká do nosu, tak jsem jednoduše vzal kapesník a znovu vysmrkal. Pocit čistého nosu byl a vždycky je po čištění k nezaplacení.

Opravdu to není tak hrozné, jak to vypadá. Není to nepříjemné, nebolí to, neštípe to, jen to chce možná trochu cviku. Prvních párkrát je to trénink a potom už jste machři na vyplachování touto nosní sprchou.

Nemusíte si říkat o léky na smrkání, trénujte si sliznice návykovými kapkami, aby vám nabobtnaly ty smrčky, které ty smrčky nepustí ven. Stačí ty smrkáče/bacily/viry vypláchnout a budete se celý rok cítit jako u moře.

Slovensko není Karibik. Jsme země s klimatem, které bacily milují. Jarní a podzimní mlhy, deštivé, mrholící a rychle se měnící počasí je pro viry rájem, a proto si nemyslím, že bych se v dohledné době přestal oplachovat. Jen co se večer osprchuji, vyčistím si zuby, už si proplachuji nos. Jako prevence!